Nejnovější komentáře

Autor: Klára Kušková30.08. 20:51
Autor: Klára Kušková01.08. 11:10
Autor: pirkokat31.07. 18:37
Autor: Klára Kušková26.07. 12:29
Autor: Jirous18.07. 21:55

BB - najdi si svou akci...

<Listopad '24>
poútstčtsone
 1 2 3
 4 5 6 7 8 910
11121314151617
18192021222324
252627282930
     závod      promítání      koncert      přednáška      ostatní      párty      dětská akce      víc akcí

Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816

 

9. 11. ZAVŘENO
 

OTEVÍRACÍ DOBA - STĚNA

Pondělí - Čtvrtek
9:00 - 14:30 & 17:45 - 22:00
Pátek
9:00 - 14:30 & 16:45 - 22:00
Sobota - Neděle
9:00 - 22:00


OTEVÍRACÍ DOBA - POHYBOVKA

Sobota - Neděle 
9:00 - 19:00

sobota 9. 11.: ZAVŘENO
neděle 10. 11.: 9:00 - 14:00

OTEVÍRACÍ DOBA - BAR

Pondělí - Neděle
9:00 - 22:00

Vstupné:
Dospělí - 180 Kč

Kompletní ceník
Kontakt a mapa
 

praha
foto

02.06.2014 10:00

Pokec s Tomášem Binterem

foto

Ahoj Tome, jsem rád že spolu můžeme spáchat rozhovor:)
Ahoj a děkuju za tuhle možnost.





Kdo se zajímá o závodní lezení a lezení vůbec, tak tě samozřejmě zná jako výborného závodníka a člověka, který se pravidelně umísťuje na bedně ČP v obtížnosti. Předpokládám, že tě k lezení dovedl tvůj táta? (Kolik ti bylo, kdy tě lezení, a čím, lapilo?)
Můj příchod k lezení má skutečně na svědomí táta, kdy mě jako celkem malýho kluka bral s sebou na jedny jihočeské skalky a trpělivě snášel všechny moje strachy i nálady. Tam jsem tak lehce okusoval perníček z lezecký perníkový chaloupky, až mi to začalo chutnat. Někdy kolem třináctýho roku života jsem zjistil, že existuje něco jako závody a s pětkovou výkonností jsem neohroženě vyrazil na ČP mládeže. Tam mě to samozřejmě srovnalo se zemí už pod první, pak ještě několikrát. A když jsem si doma stěžoval, táta mi odhalil to tajemství – že bych totiž asi musel trénovat, aby to bylo jinak. A tak to začalo.

Tvůj táta dělá super práci ohledně propagace lezení v médiích a zároveň se snaží o získání řekl bych "know how" trénování a tréninku jako takovém. Sloužíš jako jeho pokusný "králík" :) anebo si jedeš svůj trénink? Předpokládám, že tě v začátcích formoval. Jak? A co je to, co na tebe nejvíc platí :)?
Kdepak. Táta mi dělá plány, neboť trenérsky zdaleka nedosahuju jeho kvalit. Na mě je to, abych dával dobrou zpětnou vazbu, v čemž jsou ještě moje slabiny. Samozřejmě, že občas něco trochu zkoušíme, nicméně nic z toho není bezkoncepční plácnutí do vzduchu. Vždycky je to založený na tom, co a jak je potřeba rozvinout. Leccos okoukáváme z venku, na něco jsme přišli sami. Nicméně můj začátek tréninku je na dnešní poměry (a konkurenci) natolik pozdní, že se ten vlak těžko a pomalu dohání. Nejsem nijak talentovanej, takže všechno je to vydřený :).


MS Arco 2011 foto: Monika Brkalová

U trénování bych se ještě chvíli zastavil, protože mi přijde, že to budeš mít asi jako jeden z mála lezců v ČR promakaný. Jakým způsobem trénuješ? Máš rozvržený rok a cykly? Co převládá? Trénink na laně, boulder, posilovna? Děláš nějaká doplňující cvičení? Jaká? Kde trénuješ?
Samozřejmě se snažíme mít trénink co nejefektivnější, takže plánování je jasná a důležitá věc. Stejně tak jako zpětná vazba, protože prostě ne všechno co naplánuješ, se dá vydržet. Trénink musí mít kvalitu a tělo musí být schopné odpočívat. Abych to nějak vyjádřil v kostce, trénuju zhruba 3-5x týdně, některé z těch dní dvoufázově. Né, že bych víc nechtěl, ale tělo to nemůže efektivně vydržet. Snažíme se napracovat fyzický fond, takže velkou část tvoří izolovaný trénink – těch prostředků je hodně, samozřejmě se odvíjí od trénované schopnosti – visím, campusuju, dělám izolované tahy rozvíjející dané svalové skupiny,shybuju, fixuju,... a čas od času taky lezu -  ať už na bouldrovce, nebo s lanem. Ten poměr lezení a cvičení se samozřejmě mění v závislosti na aktuálním období. Hodně tréninku se tedy odehraje doma/na koleji na desce, jiné fyzično odmakám na bouldrovce a campusu, ideálně v RnW v Plzni, kde si můžu díky Honzáčovi nastavit co potřebuju. A když občas jedu na lano, čas od času zavítám na Smíchoffku, ale jinak spíš musím ven: Linec, Vídeň, Innsbruck – u nás cesty nejsou.

Popiš zhruba tvůj trénink na desce...
Co se týče tréninku,myslím že i v detailnějším rozboru na to bude málo místa. Např. jenom visů chodím asi 3 druhy - silové, silově vytrvalostní a vytrvalostní. Silové jsou na takových chytech (lišty, stisky, obliny) abych udržel na max kolem 5s. Pauzy samozřejmě odpovídají fyziologickým principům tréninku síly, chodím 3 minuty a série 5 minut. Je tam ale víc věcí, který hlídám.
Pak zas třeba silově-vytrvalostní dělám formou velmi krátkých intervalů - chyty jsou tak špatné, že maximálně bych je udržel kolem 15s. Série trvá kolem 5-12 minut, je maximálně intenzivní, kdy délka pauzy mezi opakováními je 10s.... A tak dále bysme mohli pokračovat, myslím že tréninkových prostředků (druhů tréninku) zařazuju v průběhu roku přes 20, takže se to dost dobře nedá pár slovy popsat.
Jednoduše ale všechno vychází z fyziologických procesů -  trénovaná schopnost je určená intenzitou, objemem a délkou pauzy a ty věci, včetně obecných principů tréninku (intenzita,pauzy,série) jsou popsaný v kdejaký literatuře o obecném sportovním tréninku. My to akorát vezmem a vymejšlíme vhodnej převod na lezecký svaly a lezeckej výkon. Stále taky platí že možná důležitější než přesnej popis cvičení je celej a dlouhodobej systém, kterej umožňuje trénovat maximálně efektivně.

Zatím to vypadá, že se soustředíš prioritně na závody. Máš slušnou sbírku z českých závodů. Jak bys zhodnotil jejich úroveň a úroveň lezců, kteří se jich účastní?
Soustředím se prakticky jenom na závody. Beru to tak, že dokud jsem mladej a pořád se posouvám dopředu, má to význam, učí mě to a taky mě to baví. Myslím, že úroveň českých závodů jde vzhůru, i když s různými výkyvy. Ale když si vzpomenu na některé z prvních závodů, kterých jsem se účastnil v dospělých a srovnám to třeba s loňskými závody ve Zlíně, kde to bylo fakt po všech stránkách zážitkový, myslím že tu je znatelný posun. Že jít na některých závodech finále je čest a silnej zážitek. Úroveň lezců taky stoupá, škoda, že je jenom málo mlaďasů, kteří by byli schopni vydržet pár let pracovat a postupně se do naší špičky prokousat.

Nejlepší umístění na závodech:
Vítěz dílčích závodů a celého seriálu ČP 2012 a 2013
57. místo na MS v Paříži 2012
2x 3. místo MČR 2012 a 2013



MČR Zlín 2013 foto: Radmil Schneider

Určitě je velká škoda, že se závodů v obtížnosti víc neúčastní další silná česká lezecká jména. Víceméně se hodně z nich přehodilo na boulder závody (Stránící apod.) anebo prostě na závody nejezdí a dávají přednost skalám. Určitě by je stálo víc namotivovat, aby závody objížděli :) Co myslíš, že by se muselo proto udělat anebo co změnit, aby se tak stalo?
Osobně úplně nesouhlasím s tím obecně vnímaným pocitem, že jsou v Čechách skryté hordy špičkových lezců, kteří kdyby přijeli na závody, tak by to vypadalo jinak. U Martina to vnímám spíš jako osobní preferenci, nicméně i tak se ukáže na MČR vždy. Z dalších jmen už moc strach nemám, závody jsou trochu specifická disciplína. Ale jasně, že by bylo strašně bezva, kdyby lidi jezdili. A ne jen Ti „dobří“, ale všichni možní. Zalezli by si a hlavně by se možná naučili vnímat to celé jinak, jinak hodnotit cizí výsledky. Protože doma se člověku snadno říká, jak by hokejisti měli šťouchnout tu gumu do brány. Já si nemyslím, že by se mělo něco měnit z hlediska organizace nebo systému. Spíš bysme potřebovali poladit národní smýšlení a atmosféru lezeckýho světa. Pro mně osobně je každej, kdo kdy zkusí přijet na závody, dobrej. Šel s kůží na trh a to se dneska každej bojí.

Kdo je tvůj největší současný rival na české závodní scéně? Nebo koho naopak bys rád na závodech, jako závodníka, víc vídal?
Myslím, že už můžu závodit s Martinem Stráníkem, každej závod se mu mírně přibližuju. Ale rozhodně to neberu jako rivalství, spíš jako motivaci pro mě. A bylo by fajn, kdyby zajel častějc, nebo kdyby třeba zas po letech zkusil svěťák, myslím že je na tom pořád i s lanem výborně.


MČR Zlín 2013 foto: Radmil Schneider

Kde je podle tebe nejlepší závody v obtížnosti dělat? Která stěna je na to ideální a kde ti to přijde nejvíc profi?
Samozřejmě, že stěna má na kvalitu závodů vliv, ale neméně důležitý jsou i další věci. Cesty, chyty, vůle organizátorů... Slušných stěn je u nás už kopice. Osobně mi zůstal jako největší zážitek Zlín, dík atmosféře. Ale asi nejvíc by se mi líbil francouzskej model – slušná velká stěna, se kterou se objede pár náměstí.

Jakého umístění si nejvíce vážíš? Co SP? Zahraniční konkurence je obrovská a dostat se do semifinále je fakt úspěch. Jaký je rozdíl v závodních cestách na ČP a SP. Na co dojíždíš na SP? Je potřeba se jinak připravit na SP než na ČP? Jak? Určitě to vyhodnocujete :) Co je asi zhruba ten klíč k úspěchu. Kromě teda štěstí :)?
Vážím si kdejakého závodu, ale víc než umístění spíš výkonu. Ono někdy se dá skončit hluboko ve startovním poli s tím, že člověk podal životní výkon. Ne, že by to bylo na oslavu, ale je to zas odrazový můstek. Mám třeba radost z 57. místa na MS v Paříži – za mnou skončili někteří tradiční finalisti svěťáků, a to ne že by někde uklouzli. Samozřejme rozdíl v cestách je ohromnej, cesty na svěťáku jsou od nástupu strašnej kotel. Obvykle spíš dojedu na to, že podělám krok, neboť je tak blízko mýmu maximu, že snadno udělám chybu. Samozřejmě je to otázka síly a silové vytrvalosti. Že by se mi na svěťáku otevřely ruce nátekem, to se nestane. U nás je to trochu jinak – to se mi zas nestane, že by prvních šest expresek byl bouldr, kde každej krok přemejšlíš, že spadneš.

Závodní plány letošního roku? A příštího?
Snažím se teď co nejlíp připravit a pojedu pravděpodobně na čtyři SP a na MS. Kromě toho ještě v Čechách na akademické mistrovství republiky, a taky na to normální :).

Životní závodní sen? :)
Nic takovýho nemám. Když jsem začínal, považoval jsem za borce ty, kteří vůbec jezdili na ČP dospělých a ani mě nenapadlo, že bych se vůbec někdy mohl dostat do finále. Jasně, že teď chci urvat semifinále ve svěťáku a pak budu chtít finále. Ale není to nic jako životní sen.


MS Paříž 2012 foto: O. Nevělík

Vzhledem k tomu, že sis přestal vézt deníček na Lezci, tak se o tvých přelezech na skalách moc neví. Proč si ho přestal ťukat? :)
Přestal jsem ho ťukat, protože mi to přišlo celý úplně zvrácený. Zejména tedy to počítání bodů, ale i další věci. Myslím, že lezeckej deníček by měl vypadat jinak. Jako pěknej, zaprášenej sešit, kam si píšu cesty a nevyplňuju čísla, ale pocity a zážitky. Tak jako to měli starý pískaři.


Afrodita, Adršpach foto: Petr Drvota

Poslední těžší věc máš zapsanou v roce 2011. Co a kde si lezl za cesty na skalách? Přelezl si ještě nějaká jiná 8b? b+? Kde a co?
Je fakt, že už několik let je u mě skalní lezení na minimu, zejména ve smyslu „dělání výkonů“. Prakticky jedu jednou za rok na tři, čtyři dny zkusit formu, jestli jsem se od loňska zlepšil. Takže tímhle způsobem jsem šel od Marionety ke Strelovodu. Možná jsem byl vlastně ještě jednou na dva dny v Juře, to jsem vylez akorát Master Blaster.


Marioneta 8b/b+ Mišja Peč foto:Kamenožrout zelený

V letošním roce si dal cestu Strelovod 8c. Na Budlezu je o tom report a diskusi jsem tam rozvířil o variantách této cesty :). Spolu jsme to řešili na závodech v Praze na Výstavišti. Jak to ty vnímáš?
Jsem vlastně rád, že jsi rozvířil diskusi ale pro mě jde o řešení pitomostí:) Varianty a kontroverze jsem neznal a tak jsem to lustroval až pak. Cestu jsem lezl podle průvodce a podzimní debaty s Adamem. Můžeme ještě lamentovat o spodním bouldru, což se ale z průvodce vyčíst nedá. U variant horního bouldru je myslím celkem důležité, že se berou kromě jednoho úplně stejné chyty (alespoň co jsem okoukal z videa a porovnal s vlastním výstupem) a stojí stejné stupy. Čímž to pro mě zcela ztrácí význam. Navíc člověk kompletně drží linii, nic neosírá, neoblejzá čtyřkovým terénem. Můj názor je, že je to výmysl, kterej snad kromě Čechů neřeší vůbec nikdo...


Strelovod 8c, Mišja Peč foto: Kuba Dvořák

Bezpochyby je to super přelez v jakékoliv variantě a ještě jednou gratuluju :). Někdo čísla řeší a někdo je neřeší. Respektive vlastně neznám moc nikoho kdo by neřešil jak která cesta je těžká a jaká je její skutečná obtížnost :) Asi jsem obklopený bandou matiků :). Předpokládám, že i pro tebe je obtížnost cesty důležitá, ale co dalšího tě na cestě zajímá?
Dneska už pro mě uvedená obtížnost neznamená skoro nic, tak konečně někoho znáš :). Pro mě je to nějaká orientační věc, něco jako ukazatel směru. Dobře si totiž uvědomuju tu neobjektivnost – jsem patrně schopnej se hejbat v nějakých cestách okolo 8c. A taky dobře vím, že jsou na světě cesty za 7c, který vůbec nenakrokuju. A jsem si jistej, že to mají všichni obdobně, ve svých levlech. Navíc nic jako reálná, nebo řekněme objektivní obtížnost podle mě neexistuje – každej je jinak rostlej, leze to v různých podmínkách, sedí mu různý kroky, má různě velký boty... Pro mě je důležitý spíš, jestli jsem nějak překonal přelezením cesty sebe. A taky jestli je to hezký lezení. Jezdit na nějakej zamešenej kvak s bouldrem u druhý mě netěší.


Profumo di invisible 8a Massone foto: Monika Brkalová

Jseš specialista na závody a tudíž se dá předpokládat, že budeš mít radši vytrvalostní dlouhý cesty. Jaký cesty na skálách máš rád a kterým se vyhýbáš? Jaký materiál máš nejraději?
Jsem strašně mizernej bouldrista, tak je to daný spíš tím – mám pocit, že co nakrokuju, to vylezu a je jasný, že v bouldrových cestách budu trpět. Ale tím jak skalní lezení vnímám, chci si odvézt hlavně hezkej pocit z pobytu venku – a to mi zajistí neoklouzaný vápno, nebo třeba písek. Vůbec tradiční pískařina má pro mě daleko větší kouzlo. Asi i tím, že nejde ani tak o čísla, jako o jiný věci.

8 cejdo už je opravdu elitní ČR klub. Není moc Čechů co ho vylezlo a ještě míň jich je co ho vylezlo ve více oblastech. Plánuješ letos přidat další? Máš nějaký už vyhlídnutý? Co letos plánuješ za výjezdy? Bude Jura? Něco konkrétního?
S výjezdy do skal to nijak valně nevidím. Já jsem rád zalezlej na tréninku a vím, že při výjezdech spíš ztrácím, než že bych něco natrénoval. Navíc, bude to asi znít namyšleně, ale nemám důvod jet hledat další 8c. Mnohem radši dám teď všechnu energii do tréninku a až bude zas pár dní čas po sezoně, nebo před začátkem nový, vyrazim na tři dny rovnou pro 8c+, abych si zas potvrdil zlepšení.

Zkoušel si už i něco těžšího než 8c? Kde co kdy :)?
Nikdy jsem nezkoušel nic těžšího. Příští výjezd..:)


Gameboy Plus, 8a, Massone foto: Monika Brkalová

Co bouldering? Objevil ses na ČP na Výstavišti a dostal do finále. Pojedeš i na další kola?
No, to byla spíš taková náhoda. Pár kluků chybělo, takže mi to vyšlo. Já jsem byl poprvé na větších bouldrovejch závodech. Myslím, že z celýho startovního pole mám možná nejnižší počet bouldrovejch tréninků, protože jdu maximálně jednou za dva tejdny, spíš míňkrát. Je v tom i moje slabina, ale mám to naplánovaný, takže až přijde čas, tak si to všechno sedne. Někdy bych to zas klidně jel zkusit, ale celkem blbě se to časově kříží se závodama s lanem. Takže spíš třeba příští rok.

Bouldery na skalách? Kde co kdy :)?
V životě jsem nebyl venku bouldrovat:) Kde kdo mě hecuje, ale nemám na to buňky – vůbec mě to neláká:)


Marioneta 8b/b+ Mišja Peč foto:Kamenožrout zelený

Co vlastně děláš a čím se živíš?
Jsem fotograf a retušér, což jsou dvě blízké a zároveň úplně oddělené věci. Obojí mě baví a naplňuje veškerý čas, kdy nelezu. Zároveň studuju užitou fotografii na vysoké škole.

Sponzoři? Dá se v ČR sponzoringem uživit?
Teď si naši tréninkovou skupinu (mne, Elišku „Bětku“ Vlčkovou a Petra Kligra) vzal pod patronát Rock Point, za což jsme moc vděční. Jinak mne sponzoruje ještě firma Čevak a mám už nějakou dobu trochu nedořešenou firmu FiveTen. Ale nejen, že to není na uživení, ale ani na náklady. Nevím, jestli se dá sponzoringem v lezení uživit – jestli chce člověk prachy, je lepší jít hrát fotbal.

Finální otázka :) Kolik vážíš, měříš a kolik ti je? V jakých botách lezeš?
Mám 59,5 kila a 171cm, je mi toho času 21 let. Lezu v botách FiveTen Team, který poslední dobou používám prakticky na všechno. Jsou měkčí, nicméně i tak bych si netroufl vzít na závody boty, který nejsou alespoň dva měsíce rozhejbaný. Na skalky ještě občas používám od Five Tenu Anasazi. A na písek používám výhradně jejich model Project, což je asi nejměkčí dostupná bota (sotva 2mm lepička) a to na tření fakt drží :).

Díkys za odpovědi a ať to šlape dál!
Oliváč

Přidat komentář
Autor:  Pro vložení komentáře je nutné být přihlášen
Text:  

reklama