Hudení Tipy 50

S blížícím se koncem roku se velké festivaly postupně tasí s prvními headlinery. Protože takovej lístek pod stromek jednoho potěší a pořadatelé maj zase radost z jistýho návštěvníka. Podstatný je, že jména, která jsou za poslední cca 3 týdny venku stojí za pozornost, tak hurá na ně.







Colours of Ostrava 18. 21. 7. 2018

Jon Hopkins performing "Breathe This Air / We Disappear" Live on KCRW
Posledním prozatím zvěřejněným jménem udělaly CoO radost všem, kdo rádi kvalitní elektroniku. Mimo jiné přijede v létě do Ostravy Jon Hopkins. Intimní a tříštivá elektronika z desky Immunity, která Hopkinsovi v roce 2013 vynesla už druhou nominaci na prestižní Mercury Prize, sice obsahově reflektuje životní témata jako osamění a izolace, její forma ale v živém provedení překvapuje živelností a dramatičností. V jednu chvíli se dobrovolně topíte v komfortní zóně melancholie, vzápětí ale můžete dát volný průběh zdravé agresivní energii. 
 

Jóhann Jóhannsson - Full Performance (Live on KEXP)
Jóhann Jóhannsson vystihl nervní tep dneška, nevysílá o něm ale prvoplánované signály. Své hudební vize, které zpochybňují hranice mezi žánry, odvozuje od kontrastu působivé vícevrstvé rozmáchlosti a ztišení na úroveň pro nedostatek slov nazývaných tichem. Stokrát omleté klišé o severském modus operandi na něho platí i neplatí: s přírodními zákonitostmi spjatého Islanďana v sobě nikdy nepopírá, na ostrově už ale mnoho let nežije a výzvy “lidí hladových po nových zvucích” přijímá aktuálně z hlučné metropole Berlína. Tam v roce 2016 vzniklo jeho poslední nádherné album Orphée. 
 

Cigarettes After Sex - Sweet
Gonzalez pochází z texaského El Paso a teprve po přestěhování do New Yorku začal přemýšlet o sestavení kapely. Do širokého povědomí se Cigarettes After Sex dostávali od roku 2012 vlastně šeptandou, měnící se postupně na YouTube ve virální senzaci: skladby z epíčka a singlů zaznamenané ve formě statických černobílých videoklipů - Nothing’s Gonna Hurt You Baby, Affection, Dreaming of You nebo cover Keep On Loving You od REO Speedwagon - nabraly miliónové shlédnutí a skupina v Evropě triumfovala ještě předtím, než se loni odhodlala natočit úspěšné debutové album. “Je to pro mne naprosté tajemství,” odpovídal Gonzales na otázku, jak si tak nečekaný úspěch vysvětluje. Po loňských klubových vystoupench na Flédě a v Roxy je uslyšíme i v Ostravě.
 

AURORA - Winter Bird
Návrat sympatické zpěvačky, dnes už velké hvězdy a držitelky Norwegian Grammy Awards na CoO, nevychází pouze z předpokladu, že co ohromí napoprvé, ohromí i podruhé. Je za tím víc: o dva roky starší Aurora Aksnes chystá nové album. A my bychom měli být znovu u toho, až se jejímu pohádkově tajemnému dark popu dostane zasloužených ovací, jaké ji potkaly s debutem All My Demons Greeting Me As A Friend - nositelem velkých popových momentů oceněných v Evropě i Spojených státech.
 

Ziggy Marley - "True To Myself"
V roce 2018 padesátku slavící David Nesta Marley - nejstarší syn Boba a Rity Marleyových - přezdívku nezískal, jak každého napadne, podle Bowieho Ziggy Stardusta. V jamajském slangu se tak totiž říká jointu. Už jako malý se motal okolo tátových The Wailers; po jeho smrti založil se sourozenci úspěšnou skupinu The Melody Makers a v roce 2003 se pustil do sólové kariéry. Velmi úspěšné, však mu osm Grammy a mnoho nominací do klína nespadlo jen pro slavné jméno. Ziggy představuje komplexního kreativního umělce: v jeho katalogu najdeme album a ilustrovanou knihu pro děti, kuchařku, výrobu biopotravin i komiks Marijuanaman. Souběžně s hudbou jde Ziggyho filantropie: v přesvědčení, že děti představují neomezený zdroj naší budoucnosti a čím více jim můžeme dát, tím více sami sebe osvítíme, založil s manželkou nadaci URGE (Unlimited Resources Giving Enlightenment) pomáhající chudým dětem na Jamajce, v Africe a vlastně všude, kde je potřeba. Spolupracuje také s OSN a neziskovou hudebně vzdělávající organizací Little Kids Rock. V hudbě se spoléhá především sám na sebe, rád se ale postavil po bok mnoha velkých hvězd: Angelique Kidjo, Taj Mahala, The Chieftains, Paula Simona, Stinga nebo Dony Summer. Jeho hudba se objevila také v mnoha filmech a dokumentech. Společenský aktivismus zahrnující ochranu přírody přirozeně vstoupil i do Ziggyho textů, kdy tvrdí, že inspiraci čerpá ze všech stran - “z celého vesmíru, lidstva, lásky a míst, o kterých ani netuší, kde se nacházejí”. 
 

George Ezra - Budapest
Starý chlap v mladém těle, tak nejčastěji se přemýšlí o pětadvacetiletém klukovi s podmanivě škrábavým barytonem v hrdle. Prověřeným emotivním arzenálem amerických bluesových legend, ke kterým se kudy chodí hlásí, ale necílí na první dobrou u holek, ani se nevnucuje popové scéně, prostě se s takovým hlasem narodil a hudební rozum pobíral s alby Boba Dylana, Johnnyho Cashe a Woody Guthrieho. Z výstižné definice - “hlas znějící jako u posla apokalypsy, rozzářená povaha” - však vyplývá, že pokud jde o jeho kytarovou pop-folk-bluesovou hudbu, chytlavé melodie a víceméně bezstarostné texty, zůstává Ezra na pozicích svého věku. Začal stylově: skladbou Budapest vlétl v roce 2013 do evropských hitparád a rádií jako blesk a rok na to s debutovým albem Wanted on Voyage britskou dokonce ovládl. Získal čtyři nominace na Brit Awards, vyprodával show po celé Evropě a ve Spojených státech, kam vyjel se Samem Smithem, a samosebou zazářil v Glastonbury.  
 

Slaves - Cheer Up London
Slaves v roce 2015 dokázali, že přímočarý, zuřivě vychrlený punk zůstává v platnosti: ukázala na ně předpověď BBC Music Sound Of, s debutovým albem Are You Satisfied? vyšplhali do výšin britské hitparády a byli nominováni na Mercury Prize. To všechno s vědomím, že na koncertech vás Slaves naberou jako demoliční koule. Isaac Holman ve stoje mlátí do bubnů, Laurie Vincent drhne kytaru a další...ne, už nikdo další, napůl zpívající, napůl řvoucí, napůl zpívající Slaves si vystačí sami. Pogo není během jejich koncertů tím nejšťastněji zvoleným tancem: přijde na něho, to určitě, měli byste ale vědět, že zuřivý punk Slaves místy přechází do garážového rocku, hardcore a spalujících bluesových riffů, takže každá generace uvolňuje nahromaděnou energii po svém. 
 

Metronome festival 22. - 23. 6. 2018

The Chemical Brothers - Wide Open ft. Beck
S parádním headlinerem se doslova před pár dny vytasili pořadatelé Metronome festivalu. Britští The Chemical Brothers jsou jedněmi z nejvýznamnějších vizionářů elektronické hudby posledního čtvrtstoletí. Společně s The Prodigy a Fatboy Slim jsou průkopníky žánru big beat. O jejich postavení na hudební scéně svědčí to, že šest z jejich alb dosáhlo první příčky britského žebříčku a že jsou držiteli čtyř cen Grammy. Dvojice Toma Rowlandse a Eda Simonse debutovala v polovině 90. let albem Exit Planet Dust, který pro ně symbolizoval přerod z původního jména The Dust Brothers na nové, které je provází celou hudební kariéru. Album, které výrazně zabodovalo na domácí scéně, pro ně bylo vstupenkou do hudební první ligy. Během následujících let upevnili svoji pozici na taneční scéně a jeden ze svých největších hitů „Hey Boy Hey Girl“ stihli vydat již v roce 1999 na úspěšné desce Surrender. Jejich sláva neustále rostla a The Chemical Brothers vystupovali na takových festivalech, jako je Glastonbury nebo Coachella. Deska Come With Us, vydaná v roce 2002, vyhrála britskou hitparádu a tři vydané singly „It Began in Afrika“, „Star Guitar“, „Come With Us/The Test“ se umístily i v singlovém žebříčku.Tom Rowlands a Ed Simons také proměnili dvojnásobnou nominaci na Grammy za album a singl „Galvanize“ a rovněž velmi úspěšné bylo i album We Are the Night. Za první týden se ho prodalo 89 000 kopií, usadilo se na prvním místě britské hitparády a bylo oceněno Grammy v kategorii nejlepší album žánru Electronic/Dance.Mezi další úspěšné produkce The Chemical Brothers patří i hudba k několika filmů, jako třeba Hanna a The Hunger Games.
 

Tom Odell - I Know
Britský klavírista, zpěvák a písničkář Tom Odell je jednou z velkých hvězd své generace. Kariéru zahájil ve velkém stylu v únoru 2013, kdy měl na kontě teprve první EP Songs from Another Love a získal Cenu kritiků v rámci nejprestižnějších ostrovních cen Brit Awards. Až o čtyři měsíce později vydal debutové album Long Way Down, jež se záhy vyhouplo na první pozici britského prodejního žebříčku. Podobně úspěšné bylo i Odellovo druhé album Wrong Crowd, následující v roce 2016. Mezi své vzory jmenuje řadu zpěváků a skladatelů v jedné osobě, kteří se sami doprovázejí na piano, od Eltona Johna přes Randyho Newmana, Leona Russella, Billyho Joela až po Toma Waitse. Jeden z jeho aktuálních singlů z alba Wrong Crowd, Silhouette.
 

Rock for People 4. - 6. 7. 2018

The Prodigy - Firestarter live at exit festival 2013
O Prodigy byla řeč už u Chemiků, tak teď naopak :) Spolu s Fatboy Slimem či Chemical Brothers a několika málo dalšími se The Prodigy počítají k zakladatelům elektronických stylů big beat, rave, techno či alternative dance. Respekt a stálou přízeň fanoušků si tahle trojice, která se dala dohromady v roce 1990 v britském Braintree, získala a udržela obrovskou energií i schopností implementovat do své hudby prvky hardcoru, punku a dalších stylů mimo rámec elektronické taneční hudby. Jedna z nejúspěšnějších kapel posledních tří dekád vydala šest studiových alb, z nichž každé bylo událostí, prodala kolem 30 miliónů nosičů a má na kontě dlouhý seznam cen a nominací, včetně dvou na Grammy. Její koncerty stabilně patří k tomu nejlepšímu, co současná hudební scéna nabízí. Nyní se klávesista a skladatel Liam Howlett, tanečník a zpěvák Keith Flint a MC Maxim vrátí na hradecké letiště.
 

Skillet - "Breaking Free" 
Rockový čtyřlístek z Memphisu je právem řazen mezi nejúspěšnější rockové kapely 21. století. Na svém kontě mají přes jedenáct milionů prodaných desek, jsou držiteli platinové desky za album Awake, vítězové Billboard Music Awards, byli několikrát nominovaní na Grammy Awards. Jejich videa mají miliony zhlédnutí na YouTube – ostatně jen sám singl Monster jich má přes 130 milionů a loňská novinka Feel Invincible už překonala 61 milionů. Od svého založení v roce 1996 prošli Skillet několika změnami v sestavě. Současné složení John Cooper (zakládající člen), Korey Cooper, Jen Ledger a Seth Morisson se ustálilo v roce 2011 a o dva roky později vydali album Rise. Na svém kontě mají již deset alb.
 

Pop Evil - Waking Lions
Tahle parta patří za velkou louží k dobře známým a populárním jménům, ale k tuzemským fanouškům si cestu ještě hledá. To se ovšem změní letos v létě, kdy poprvé dorazí do České republiky na festival Rock for People. Kapela, která si jde s urputností berana za svým ideálem.. S úctou ke svým vzorům míchá originální směs hard rocku, alternativního metalu a post-grunge stylu. A k tomu navíc přidávají upřímnost, originalitu a energii v boji o přízeň fanoušků. To je Pop Evil, kapela, kterou již v roce 2001 založil Leigh Kakaty a kytarista a vokalista Dave Grahs, kteří hrají v kapele doposud. Spolu se sólovým kytaristou Nickem Fuellingem, basistou Mattem DiRitem a bubeníkem Hayem Cramerem tvoří kapelu, která nachází přízeň auditoria po celém světě: Za sebou mají čtyři studiová alba stejně jako řadu songů, které zabodovaly u fanoušků: Například hity Monster You Made a Trenches dosahují mnohamilionových shlédnutí na YouTube.
 

ZEAL & ARDOR - Devil is Fine
Tenhle projekt švýcarsko-amerického muzikanta Manuela Gagneuxe je po čertech zajímavý. Míchá totiž dva hudební, ba možná říct i duchovní proudy, které se jinak k sobě mají jako oheň a voda. Black metal se svým laškováním se satanismem se tu v překvapivé symbióze snoubí s hudbou amerických otroků, gospelem. Jeho letošní debutové album Devil Is Fine je označováno za jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších počinů letošního roku. “Celé to vlastně začalo jako muzikantský vtípek, který se natolik povedl, že bylo škoda ho ukončit”, přiznává v rozhovoru pro Noisey Manuel Gagneoux. Ohlas, který tento žert vzniklý na chatu (posluchači nahozený požadavek spojit black metal a nigger music) vyvolal, je pak důsledkem také toho, že se Manuel začal tématům hlouběji věnovat, včetně poslechu a studia unikátních nahrávek z archivu legendárního sběratele americké lidové hudby Alana Lomaxe. Vše nasvědčuje tomu, že první festivalové turné Zeal & Andor, při kterém se zastaví v červenci i na Rock for People, bude patřit k událostem roku. A tak jestli má Zeal & Ardor blíž do nebe nebo k pekelnému kotli budou moci posoudit i naši fanoušci.
 

Dinosaur Pile-Up - 11:11 
Trojka z britského Leedsu v čele s charizmatickým Mattem Biglandem, která v klasické sestavě kytara – basa – bicí dokáže rozpumpovat kluby na sólových koncertech, nažhavit nabité haly v Manchesteru a Brixtonu i festivalové kotle. Někteří ji srovnávají s Foo Fighters či dokonce Nirvanou, sdílí stejnou krevní skupinu se The Smashing Pumpkins a Pavement, v duchu britské tradice nezavírali uši ani před Beatles a poučili se i u Beach Boys nebo metalových Slayer či Deftones. Dinosaur Pile-Up dal v Leedsu v roce 2007 dohromady frontman, zpěvák a kytarista Matt Bigland, chlapík s vemlouvavě řezavým hlasem a citem pro nosné a chytlavé kytarové riffy. Mají za sebou tři studiová alba a řada koncertů v Británii, USA, Japonsku, Mexiku a samozřejmě v Evropě. Nejen američtí pamětníci potvrzují, že atmosféra koncertů Dinosaur Pile-Up má stejnou atmosféru, jakou dýchaly kluby v Seattlu a dalších městech ve zlaté éře grunge. Nyní to budete moci poznat i vy na Rock for People.
 

Rock for Churchill 24. - 25. 8. 2018

The Subways - We Don't Need Money To Have A Good Time
Tahle britská trojka je oblíbenou volbou festivalových promotérů. Za sebou mají už více jak 100 festivalů ve 20 zemích a v České republice si vybudovali velice slušnou fanouškovskou základnu. Na mezinárodní scénu vtrhli ve velkém stylu už v roce 2005, kdy jim bylo v průměru pouhých 16 let a uvedli na svět dnes už kultovní debut Young For Eternity s hitem rockový klubů Rock & Roll Queen. Zatím poslední album z roku 2015 se jmenuje jednoduše The Subways. Je to první album, které si kapela napsala, nahrála, zprodukovala i zmixovala sama ve svém domácím studiu.
 

A je to, fesťáky se snaží a tak jsme to natáhli z desítky na patnáctku klipů, příště mrkneme na novinky u koncertů & parties.