Jůes třetí týden

Všechno je v běhu. Unikátnost každého dne je potřeba vnímat a snažíme se nasát co nejvíc atmošku Emeriky. Je to tady jiný a stejný zároveň. Lezení je parádní a jen kdyby tak nepálila kůže :). Motivace a radost z lezení je ovšem silnější a tejpka přichází ke slovu.






Třetí týden se placatíme v kempu u Migéla a lezení je víceméně každodenní součástí. Za poslední rok možná dva jsem nenalezl tolik skalních metrů jako tady. Sláva, nazdar výletu :). Brutální výkyvná sinusoida mého lezení / nelezení během roku se jasně podepisuje na celkovém lezeckém projevu a tělo křičí, že už by chtělo domůůů.
Ale to ne,ne,nééé..máme ještě jeden týden a cest rozlezených tolik, že už se to nedá ani spočítat. Seru na deník přelezených cest a začnu zapisovat vše co jsem nevylezl! To je jediná šance jak ho naplnit až k prasknutí :). Rozdíl mezi přelezem a prolezem se maže. Základ je radost z pohybu a ze super kroků. Parádní skály, partička postiženců a moře blbo keců :).
Andrej se například bezelstně zeptá zda už někdo danou cestu prolízal a už se to rozjede :). Jasně šéfe! Jsem ji prolízal až čučula...jj já taky...támhletu prolížu až zítra....kurňa viděls tu lištu vylízanou? A kdo vylízal tohle :)?!

Přes den lezeme, hecujeme se a snažíme se co nejméně posmívat amíkům...To jsou kolikrát případy k pohledání :) Bys nepochopil čeho jsou na skalách schopní...Ještě, že maj ty bidla.
Nacvakne, zabere, pokňučí, porestuje v díře dva metry nad zemí a vyrazí si posedět další presky do topu. Ty jen smutně čumíš, že se do cesty derou další a další a musíš se proloktit ke svému pokusu. 
Strategie nelézt o víkendech je nejúčinnější! 

Děláme si obr prdelky jeden z druhýho. Já s Jirousem jsme největší buřti a lítaj přezdívky jako vepřík, pašík, kopejtko, sádelník, knedlo. No ale je fakt, že jsem se svejma 73 kilama vážně nejtěžší a asi s tím budu muset něco udělat. Asi si dám donuta :)! Anebo radši dva. Na nervy :) Andrejko má rovnejch šedesát a hrajeme oblíbenou hru na jojo když spadnu. Andrej povyskáče co to jde a já se přitáhnu, hópsu nahoru a propadnu se o pár cenťáků níže :) Takhle to hrajeme třeba pět, deset minut než se pokaždé přesvědčíme, že to fakt nemá smysl a zavoláme kluky na pomoc :). Tohle budeme muset dopilovat.

20.10 má Jirous velký den. Jeho pinďa má svátek. Normálně jsem to objevil v kalendáři a od rána je tedy co slavit. Všichni mu musí blahopřát. To je jasný :). Vendelína je jednou za rok a Jíra má štěstí, že nás má. 
Večer dorazí bráchové Matrasové a to je teda partička. Starší Leo v Eméru žije 25 let. Je to týpek jako hrom. Staví motorky, přišel o nohu, o všechny zuby a žije si svůj americký sen. Jak se dozví o svátku, tak hned spřádá plány, že Vendelín nemůže být sám a hledáme s kým ho seznamit. René je milá holka a dává se s náma do řeči. To neměla dělat :). Já jsem totál mrtvej smíchy a asi po hodině pochopí oč běží. Kýve hlavou, že rozumí. Je přece logický že v Evropě maj chlapi svoje křestní jméno a middle name for middle part of the body :). Už se skoro dozvíme jak se jmenuje ona :), ale Jirous na sebe práskne, že je skoro otcem. Tím vše pohřbí a pak už jen Leo asi dvě hodiny hudruje, že vsadil na blbou kartu a že ho teda Jíra naštval a že von udělal co se dalo… Příště prý ať s ním už nepočítá :)! 

Lezení je prostě parádní důvod proč cestovat. Potkáváme moře lidí z různých koutů světa. Na skalách kamánujeme jako starý amíci a vzájemně se tlačíme do dalšího kroku. Největší fréza našeho týmu je samozřejmě Andrejko a sází dvakrát flash 5.13b. Lautnič drtí o sto šest každý den iks pumelenic a Jirous si jede svoje. Nepouští se sice do větších akcích, ale rozlezá se zdatně a vyvrcholí to tím, že jebne převislý a madlovitý 5.13bejdo. Nikdo nic nechápe a Jirous je rázem král převisů a vytrvalostních cest :). Velko paráda! Já si prolejzám co v daný oblasti jde a vybíjím se v dardách. Připravuju se na velkej útok :) Přijel jsem si pro čtrnáctku a doufám, že si ji i odvezu :). Je to sice trestný, ale co už. Deníček si žádá jasnej zápis. 

Naše kuchtění bere prostě všechny. Obří pánev mistra Voka a u ní nahrnutý týpci s lžícema. Navaříme toho tolik, že postupně odpadáme a přes úvodní sprint vytrvá vždy jen Jirous :). Dyk řikám, že je to tučnice! Taky odjíždí partička čechů, kteří pořád jedou v kartách Kozla a vždy se nám snaží uloupit Andrejka. Poslední večer se jim krapýnek zvrhne a démon alkoholu odhalí skryté tváře nových kamarádů :). Hustá smršť. Všichni se maj ale nakonec rádi a tak nějak to ustojej :). 

Taky jsme hledali poštu. Vcelku neznámej pojem pro řadu místňáků. Jsme v Lexingtonu a bloudíme od jedné k další. Navigace jasně velí, že na ní stojíme a vona nikde. Nakonec se skrz vysokou školu a přednáškové místnosti, kde jedou zrovna písemky, probijeme do sklepa, kde je ukrytá post office. Máme ji! Ale už je půl hodiny zavřená...Už to chceme vzdát, ale z rozlezené cesty se neutíká a hledáme další. Najdeme. Zavírají v osm. Jíra El mě vyhecuje a ikdyž to už chci vzdát, tak balík nakonec odletí...

Předpověď na další týden je špatná :( Začíná i pršet a plány se krapet rozpadají…Největší plán jsem ovšem měl, že vám nahodím článek rovnou i s čtvrtým týdnem, ale těch fotek je tolik a text nepřibývá :). Takže chtě nechtě budete mít ještě jeden díl. Máte prostě smůlu. Snad bude brzy. Už jsme v Práglu a živí a celkem zdraví. Takže znáte sice konec, ale určitě ještě nějaké zápletky vás čekají :). Sledujte příští díl!
Mějte se, držte se
Oliváč 

No a kdo nechce číst text hore, tak si rychle projede fotky dole :) Vás mám prokouknutý. Jste líný a málo čtete. Už jsem vás odhalil dávno. Ty woeee to je textu, to je dlouuuhýýý...sem nečet...:)

Skalní fréza Andrej. Na co šáhne to vyleze a pokud to zrovna nevyleze, tak to v podstatě vylezl :). Bohužel ho první týden zastavila nemoc, protože jinak by nakoukl i do vyšších čísel a jak už je na začátku napsáno: "na co šáhne..."

Olejáři jsou tady všude. Patří jim skály a hned pod skálou do toho bušej. Trubky roztahaný a nádrže se plněj. Nebude to ale zas tak lehkej byznys...


Jako tohle je nejvíc! Jsme to ale v divný zemi. Vycvičení sousedi, v neděli se neprodává alkohol a všichni mají zbraně...


Jak je to jakože všechno bájo, tak elektrický vedení jim jaksi dosluhuje :). Spadne / nespadne...Kdybych nebyl srab, tak bych se do toho zkusil opřít...


Ve stínu pod fíky, poslouchat slavíky, zpívat si s nima a LÍZT :)


Dojedou do díry a zakempujou na desítky minut. Je libo si něco přečíst? Kávičku prosím? Není problém, všichni máme moře času...


Takhle ovšem restěj mistři :) To je jasný, ne!


Andrej hrne přelez 13béčka. Krutě se v tom vyndal :) a aby ne. Pumpuje to až do topu. Nález do klíčového kroku cesty. A z telefonních dírek už máte vytočené slušné bandasky. 


Zasněný Jíra El. Až budu velkej, tak budu dobrej jako Andrej a tučnej jako Jíra...Hm...ale kterej. Tučnice nebo Kopejtko? 


Že prej madla :) na tom nesklepu! Jíro pooojď! Dejchej, dejchej...


A Jíra si to pohlídá i když je pašík. Americký béčko v kabeli a klid v duši. Lezení je boží. Nicotný okamžik štěstí zaplaví tělo a je nám dobře. Rozdíl mezi přelezem a nepřelezem je tak nepatrný a nadělá tolik radosti. Je super, že všichni máme z přelezu kohokoliv brutál radost. We share food, we share joy :). 


Společná fotka prostě nesmí chybět! :) Zřejmě křesýlko pro velryby. Pár co bych se jich do toho v pohodě vešlo jsem fakt viděl :) No nekecám :)!


Džordž táun to je to město, Džordž táun můj tajnej tip :) Je moje woe...Ne moje...Ale houno je MOJE!


Jakožto velmi bývalý silnoproudař jsem tady pořád v Jiříkově vidění :) To je prostě neuvěřitelný co jsou ty blbouni schopní pověsit a na čem frčet. 


Jíra El odpočívá jako mástr. Žádný kempění v díře. Zapnout motory a jde se na věc. 


Je tu nádherně. Podzim to rozehrává a ve skalách je nejlíp. Všechno se mění před očima. Šumění stromů, tlukot padajícího listí a slunce v očích vás neuvěřitelně nabíjí.
Fantazie rozehrává svoje melodie a žijete svůj sen...


Pískovec je prostě famózní materiál. A tady dokonale drží to co u nás by se sypalo. Je libo lištu, dírku, stisk, madlo? Máme máme...zrovna dorazilo zboží. 


Havěť nesmí chybět. Je jí tu dost :) Tenhle malej tank se mi usídlil na mikině a ne a ne odejít. Jako to je NĚCO. To jsem prostě ještě neviděl a s Jírou nad ním strávíme asi hodinu :)
Nakonec když vyskočí asi metr do vzduchu, tak se dooost lekneme...


Šéfe, hele podívej, takhle, takhle, tady takhle a tady tudy. Jo jo...jasný...
No to víš, že šéf spadne v posledním kroku, který by byl býval řešil samostatně jinak.
Rady, porady, konzultace a flešung v prdelce. 


Andrej točí, točí a tělo padá, padá...Telefonování je v tomhle sektoru jasná povinnost. Kdo má nakrouceno z mládí na starých telefonech, tak má velkou výhodu!
Do BB jasná nová tréninková metoda. Nakoupím starý telefony v bazarech a všichni budou točit kolečka! :)


Mě přijde, že už si ze mě spíš tady v kempu někdo dělá prdelky :)! Přesunuli jsme se ze stinného místa, kde si navíc vedle nás postavil hangár nějakej komplexák a na novém místě se pak vedle objeví tohle? :)?! Jako pardooon...Navíc to maj jen jako jídelnu?! Děláte si ze mě srandu...:)


Na celý louce je tisíc takovejhle ďusen. Vo co de se pídíme a prej jsou to zemní raci. HA! Tak toho chci vidět. Stan jsem postavil na asi čtyřech takovejhle dírách, tak očekávám noční návštěvičku :) 


Helovýn se blíží a americká blbost opravdu nezná mezí. Starší páreček si vylepšuje svoje obydlíčko. To čouzení není večeře nebo driftování přívěsu :). To jsou woe efekty, ne! Víš jak dobře to bude vypadat večer. Ten kemp vyudíme ti řikám :)! 


Basket hrajou prostě všichni. I my jsme si párkrát hodili. Dribluješ si míčem o zem, rány jako hrom, drnčení obruče a odrazy od desky. Jásot a veselí. Život. 
Hřbitov za barákem se u nás prostě jen tak nevidí. Navíc neoplocený a v podstatě součástí zahrady. Dětííí bude oběd, dohrajte si...:) 


Aha :), tak ještě před méďou béďou abychom byli na pozoru...no bezva...na vejlet už nejdu :)


My si prostě žijeme! Tučnění nabírá grády a je jasný, že ještě další měsíc a křesýlka nám budou taky malý. Pošlu asi recept tomu Hruškovi do Nóvy. Nebo kde to ten blb vystupuje. 
Takže rychlá pochutina pro každou rodinu:
Pánev mistra Voka
Ochucený popcorn
Smetanové brambůrky
Vše prolít jedním Budvarem
Pořádně promíchat 
A každý si v připravené směsi vyválí a řádně obalí slaďoučký donut s polevou. 
Velká ňamka a dobrou chuť. Popere se celá rodina. Garantujeme :)


Jako večer už je zima. Amík vlevo a Čech vpravo...Najdi dva rozdíly...


Čechokemp a poslední večer části naší party. Pojedli, popili, poveselili se...dobře, dobře bylo :)


Dva a dva exoti :). Kdo je kdo? Chce někdo bludišťáka? Prý vás minule dost bavili...:). Tak dneska jenom pět kousků za správnou odpověď zleva doprava. 


A to to to je vše přátelé :)
Očekávejte tedy ještě jeden finální report. Rozhovory se samo ještě rozjedou. Nebuďte tak přísní :) Musel jsem se taky vyspinkat. Dlouhej let a tak, ne?
ČAO!

Jo a ještě vlastně! Kdo nestihl předchozí reporty tak je máte zde:
První týden
Druhý týden
No Třetí týden jste dočetli přece nééé?! :)