Nejnovější komentáře

Autor: Klára Kušková30.08. 20:51
Autor: Klára Kušková01.08. 11:10
Autor: pirkokat31.07. 18:37
Autor: Klára Kušková26.07. 12:29
Autor: Jirous18.07. 21:55

BB - najdi si svou akci...

<Říjen '24>
poútstčtsone
 1 2 3 4 5 6
 7 8 910111213
14151617181920
21222324252627
28293031
     závod      promítání      koncert      přednáška      ostatní      párty      dětská akce      víc akcí

Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816

 

28. 10.: otevřeno 9:00 - 22:00
bez omezení

OTEVÍRACÍ DOBA - STĚNA

Pondělí - Čtvrtek
9:00 - 14:30 & 17:45 - 22:00
Pátek
9:00 - 14:30 & 16:45 - 22:00
Sobota - Neděle
9:00 - 22:00


OTEVÍRACÍ DOBA - POHYBOVKA

Sobota - Neděle 
9:00 - 19:00

OTEVÍRACÍ DOBA - BAR

Pondělí - Neděle
9:00 - 22:00

Vstupné:
Dospělí - 180 Kč

Kompletní ceník
Kontakt a mapa
 

praha
foto

14.07.2019 22:39

Hudební Tipy 28

foto

K deštivému víkendu i nadcházejícímu, doufejme, že přívětivějšímu, týdnu si na boulder.cz zahrajeme 13 songů, dle tradičního formátu. Enjoy.









Za pár dnů otevře své brány Dolní oblast Vítkovice a odstartuje festival Colours of Ostrava a že jej máme rádi a dobré hudby je pln, inspirujeme se jím a vše, co dnes v Hudebních tipech uslyšíte, budete moci zhlédnout live právě v Ostravě.

The Cure - Just Like Heaven
Rozkročeni mezi post-punkem, gotikou, novou vlnou, popem a psychedelií, ovlivnili The Cure několik hudebních generací, což se potvrdilo loni, kdy festival Meltdown vyzval Smitha ke kurátorství a on pozval Nine Inch Nails, My Bloody Valentine, Manic Street Preachers nebo Mogwai - své dálkové studenty. Loajální fanoušci suchou historickou faktografii The Cure nepotřebují - vysypou ji ze sebe o půlnoci. A obejdou se bez ní i mladší ročníky, dobrovolně vstupující do depresivní rockové lázně, byť je do ní zve šedesátník, což lze vlastně považovat za anomálii. Nebo stvrzení nadčasovosti a jedinečnosti The Cure. 
 


Mogwai // Party In The Dark 
Soničtí solitéři z Glasgow navíc ani po letech nevykazují známky tvůrčího útlumu, stále dokážou držet v šachu drtivou, přesto nádhernou a emotivně vygradovanou, art rockově vynalézavou a dynamickou hudbou, když vřavu kytar, elektroniky a zkreslených vokálů střídají těsně před osudovým výbuchem lyricky uvolňujícím ztišením. „Budou vám krvácet uši, ale majestátní hudba, jakou dokážou zahrát snad jen oni, vám rány během chvíle zacelí,“ napsali kdysi o jedné z nejdůležitějších post-rockových kapel historie, spoléhající převážně na instrumentální, melancholicky zabarvené kompozice meandrující od krásy k chaosu.
 


John Butler Trio - Just Call
Navzdory tomu, že začínal na ulici jako busker a zasloužený celosvětový úspěch si tvrdě odpracoval bez podlézání davům a mocným. Songwriter, excelentní kytarista a zpěvák považuje písně za divoké koně, které je potřeba ulovit, aniž by přišli o svobodnou duši. To je krédo, které pro hudební kariéru Johna Butlera platí od samého začátku. Charismatický filantrop s manželkou Danielle Caruanou, jinak písničkářkou Mama Kin, založil a financuje neziskovou organizaci The Seed Fund podporující mladé začínající umělce a patří k předním australským ekologickým aktivistům.
 


Florence + The Machine - Hunger
Obdivovaná aktérka bombastického poprocku s doslova nadpřirozeným hlasem, měnící se ve finále z hněvivého výkřiku ve vítěznou fanfáru. Dokonce existuje domněnka, že chtít, dokázala by s ním ve Hře o trůny nadobro vyřešit problémy s White Walkers. Čtyři alba Florence Welchové z jižního Londýna jsou druhem grandiózního hudebního prohlášení: „Chci, aby moje hudba zněla, jako když se vrhnete ze stromu nebo z vysoké budovy. Nebo jako když vás vtáhne pod hladinu oceán a vy nemůžete dýchat. Je to něco, co vás obklopí, pohltí a zcela naplní. A vy buď vybuchnete nebo zmizíte.” Vizuálně dotaženého outfity, za které se stala miláčkem módních návrhářů. Kompletní umělecký obraz Florence doplňují nevšední videoklipy a sebezpytné texty: střet každodenních pochybností, intimity, milostné chandry a pocitu, že štěstí je extrémně složité téma. 
 


ZAZ – Qué vendrá 
S darem důvěryhodnosti a smyslným hlasem docílila toho, že je vlastně jedno jakému žánru dá přednost, jestli gypsy jazzu, šansonu, rocku nebo popu s příchutí Latiny. „Existuje mnoho věcí, které mě definují, protože nechci uvíznout v jedné škatulce bez možnosti zpívat co se mě líbí." Zájem nebudí ZAZ jen přitažlivou hudbou, v mnoha komentářích se vyjadřuje k dění ve světě, nepřestává trvat na humanistických hodnotách a ochraně přírody. Založila také neziskovou organizaci Zazimut, s cílem rozvíjet vzdělání a podporovat akce vedoucí ke vzájemnému respektu mezi lidmi.
 


Years & Years - King
Years & Years vede zpěvák, hudebník a herec Olly Alexander, který patří v současné době k ikonám a nepřehlédnutelným hudebním mluvčím LGBT komunity. Než Years & Years zvítězili v BBC Radio 1 Sound of 2015, s prodejně úspěšným debutem Communion vyšplhali na vrchol britské hitparády a získali čtyři nominace na Brit Awards, Olly sexuální orientaci příliš nevystavoval. Při postupné snaze zjistit, kdo je a co pro něho znamená být gay, došel k veřejnému coming outu na festivalu v Glastonbury. Jako by přišel o všechny zábrany: v dokumentárním filmu Growing Up Gay pak otevřeně promluvil o své sexualitě, mládí provázeném šikanováním, depresemi a bulimií. „Jednu věc si vyčítám, že jsem neudělal dříve: že jsem se nikomu nesvěřil, s nikým jsem si o tom nepovídal. Nezapomeňte, že nejste sami,“ svěřil se Olly, lámající od té chvíle další tabu. Videoklipy Years & Years přešly v neskrývanou oslavu queer komunity i Ollyho identity. Ten se nově přiklonil k výstředně extravagantnímu oblečení a stylizaci. Třeba na ceremoniál letošních Brit Awards, kde bylo trio nominováno mimo jiné na kapelu roku, dorazil v dlouhém bílém plášti lemovaném peřím. Po boku s „normálně“ oblečenými spoluhráči – baskytaristou Mikey Goldsworthym a hráčem na syntezátory Emre Türkmenem – položil otázku: „Kdo je tady Freddie Mercury?“
 


MØ - Nights With You
Celým jménem Karen Marie Aagaard Ørsted. Svůj vlastní styl popisuje jako přirozený mix electra, indie-popu, soulu a zvuků ulice. Účinkovala na singlu Lean On elektrizujícího tandemu Major Lazer & DJ Snake, který od roku 2015 zdolal snad všechny možné i nemožné popové vrcholy. Nakažlivá tříminutovka se dodnes drží v první desítce nejhranějších skladeb na Spotify, YouTube mezitím hlásí víc než 2 miliardy zhlédnutí. Ale teď to nejdůležitější: Přesto, že třicetiletá MØ ovlivnila globální popový mainstream, její projev stále vyniká punkovou uvolněností, její hlas nepostrádá upřímnost ani jedovatost a jejímu umění vládnou reálné emoce a myšlenky.
 


Shaka Ponk - Sex Ball 
„Stylem nejsme žádní úzkostlivci a nikdo z nás ani pořádně neví, kam patříme. Nějaký směr? Nesmysl. Máme rádi elektroniku, punk, rock, metal, hip hop raga a hrneme to do lidí, jak nám řekne Mr. Goz, takže do té doby, než jim začnou krvácet uši,“ tvrdí pořád zpěvák a grafik Frah. A zapomíná na sex, komiksy, ekologii a jazykové rozpětí: Shaka Ponk prý zpívají v angličtině, španělštině a francouzštině, aby jim rozumělo co nejvíc lidí. Název Shaka Ponk? Jednoduchá odpověď: Shaka, jedno ze jmen Budhy, a Ponk neboli indiánský kmen Ponků. Nebo jinak: shaka jako shake a ponk jako punk. Vítězové nejvyšší francouzské hudební ceny Victoires de la Musique a dvojnásobní držitelé MTV Europe Music Awards zůstávají francouzskou rockovou senzací i po vydání nového alba The Evol' – zkratkou pro Evolution, nebezpečně se prý blížící Evil, nicméně zejména anagramem pro Love, snad jediné spáse lidstva.
 


Ólafur Arnalds - Ljósið
Ambient. Latinské slovo, které znamená prostředí či okolí. Tedy přesně to, co vytváří poslech hudby islandského multiinstrumentalisty Ólafura Arnaldse. Jakmile jste svědky jeho živého setu, vesmír kolem vás se rázem mění. Rozpíná se, hledá nové barvy, tvary a možnosti. Obklopuje vás, dokáže vámi otřást a navodit pocit snesitelné lehkosti bytí. “Dosazoval jsem hudbu obrazům, které se mi promítaly v hlavě,“ vzpomíná dvaatřicetiletý Arnalds na dobu před 16 lety, kdy začal poprvé skládat vlastní hudbu. Studoval hru na klavír, coby bubeník bouřil v několika metalových kapelách, mezi nimiž názvem dodnes vyniká např. Fighting Shit.
 


Richie Hawtin - CLOSE live
Kdyby teď po světě nezářil a neřádil coby DJ, mluvilo by se o něm jako o svébytném vědci a vynálezci. Jeho otec pracoval jako robotický inženýr, on sám s hudbou operuje výhradně jako s materiálem budoucnosti. Jeho tracky jsou jako matematika, do níž se lze i zamilovat. Charakter tvorby Richieho Hawtina levituje mezi genialitou a šílenstvím, mezi undergroundem, minimalistickým technem a soundtrackem pro science fiction. V hudebním vesmíru se mu přezdívá Plastikman. Vyrůstal na britském venkově, v jeho devíti se celá rodina stěhovala do Kanady. Byl to právě jeho táta, kdo v něm probouzel zájem o hudbu a technologie. Jako teenager propadal detroitskému technu, jeho brácha Matthew zase malbě a grafice. "Umění a hudba pro nás byly vždy synonyma. Dlouho jsme spolu žili a pracovali, chodil jsem přes jeho ateliér, sledoval, co mu aktuálně visí na zdech, pak jsem se zavřel do svého studia a začal dělat bordel," přibližuje Hawtin klíčové bratrské souznění. 
 


Lola Marsh - Echoes
Sláva se dnes dá vyjádřit čísly ze Spotify či YouTube a ta izraelské skupině nepochybně otevřela dveře na globální scénu, snad nikdo přitom ale nezapomněl upozornit na podstatné: jedna nebo dvě dobré skladby ještě „jaro nedělají" a bez pokračování se všemi znaky vysoké kvality by izraelská skupina Lola Marsh na tak zasloužený úspěch nikdy nedosáhla. Na silné popové melodie podebrané zvláštní melancholií mají Izraelci opravdu snad patent. O zpěvácích s emocionálně pronikavým hlasem, schopných uhranout málem půlku světa ani nemluvě. Yael Shoshana Cohen je bezesporu jedním z nich, tancuje navíc s grácií Penelopy Cruze, které se tolik podobá. Hitmaker a multiinstrumentalista Gil Landau zase neskrývá, jak hodně těží z pomalu eskalující dramatičnosti filmových soundtracků, poprocku a přirozené intimity folku. Akustické kytary mají u Lola Marsh proto stejnou roli jako klávesy a smyčce. A přestože jejich hudba nese veškeré znaky indie popu, nebavíme se o zaměnitelné šabloně a stojí za tím pochopitelně izraelský původ, záruka jinakosti. 
 


Manu Delago - The Silent Flight of the Owl 
Delagova hudba míří z hlavy k prstům tepajícím po hangu a odtud dál k experimentům, vždy je přitom otevřená dalším vlivům a výzvám. Proto ho za rovnocenného partnera berou Björk, Joss Stone, Ólafur Arnalds, Cinematic Orchestra nebo Anoushka Shankar, se kterou byli za společné album Land of Gold nominováni na Grammy. Nástroj přirovnávaný ke zvukové skulptuře, to když se nemůžete rozhodnout, jestli posloucháte harfu, indické bubínky tabla, drnkací africké skříňky nebo steel pan z Trinidadu, usadil Manu Delago do prostoru ambientní elektroniky, soudobé hudby, nu-jazzu a popu. Sám, s kapelou nebo symfonickým orchestrem. Ačkoliv platí za virtuosa hangu, považuje se pořád za bubeníka, za soupravu běžně sedá a dostat se do rytmického transu pro něho není problém. Pro Delagovy skladby zůstává podstatné totéž co pro hang: nejsou pro ně daná žádná pravidla ani styly, všechno vychází z hráčovy interpretace a intuice; neexistují žádné příručky, tedy až na ty, které kdysi sám a s nečekaným úspěchem předložil. 
 


Nicola Cruz Boiler Room Tulum x Comunite Live Set
Pokud byste se někdy ocitli ve chřtánu bouřícího stratovulkánu se sluchátky v uších, nezapomeňte si na Spotify vyhledat jeho jméno. A bude vám fajn. Stačí zadat Nicola Cruz. Tvůrce hudebních atmosfér, které rytmikou a spontaneitou vychází z folklórních tradic a legend Ekvádoru. Jeho pečlivě vystavěný analogový sound reflektuje nakažlivý optimismus, touhu hledat a především spojovat historii a současnost hudebních kultur Jižní Ameriky. 
Quito. Původně kmen, následně centrum Incké říše, dnes hlavní město Ekvádoru. Právě sem, do hlubokého údolí pod obří sopkou, se v jeho třech letech vrátila rodina z Francie. Právě tady vytvořil i své druhé album Siku, které vyšlo v lednu 2019. "Siku odkazuje na vítr z horského pásu And, název samotný ale také může znamenat hru v páru. A nemusí jít nutně o fyzický význam, ale o vzájemné podvědomé propojení během živého hraní," přibližuje Cruz filosofii alba, které ve vírů (ne)tradičních vlivů a inspirací mixuje elektroniku se zvuky dřevěných fléten, perkusí a kytar. Cruz je v tomto ohledu multiinstrumentalista a jeho poslední deska syntézou moderního experimentu s prastarým rituálem, který cílí na spirituální prožitek. Jeho hudba dokonale odpoutává a uvolňuje, unáší na Galapágy a z leguánů tam dělá kámoše.  
 


A to je vše přátelé, více live v Ostravě anebo zde na boulder.cz příště.

Přidat komentář
Autor:  Pro vložení komentáře je nutné být přihlášen
Text:  

reklama